english version
Menu www.stepanrak.cz
 



Rozhovory se Štěpánem Rakem



Českou klasickou kytaru si dnes už lze dost těžko představit bez pojmu Štěpán Rak. Svérázný autor i interpret přesvědčil daleko za hranicemi naší země, jaké je osobnost. Svou profesionální kariéru zahájil tím, že pomáhal založit kytarovou školu ve Finsku, v současné době učí na Akademii múzických umění. Pětiprstou technikou své hry už vyvedl z míry nejednoho teoretika a příliš rádi ho patrně nemají ani hudební kritici. Řadu svých skladeb totiž zatím nedokázal svěřit notám prostě proto, že rád reaguje na okamžitou náladu a s potěšením improvizuje.

Zřejmě jen Antarktida chybí mezi kontinenty, kde jste koncertoval. Vaše poslední cesta mířila do Anglie, kde jste uspořádal sérii charitativních koncertů. Proč zrovna tam?
Charitativní koncerty tvoří téměř polovinu mé koncertní činnosti. A v zahraničí mám absolutní jistotu, kam výtěžek skutečně jde, což u nás dosud není pravidlem. Teď třeba vím, že v Anglii bude z mého koncertování 15 vozíčků pro paraplegiky. Ale i pro mne měl ten pobyt praktickou stránku - měl jsem v nepořádku kytaru, kterou mi vyrobil vynikající kytarář Steward Adamson. Opravil mi ji a v současné době pro mne chystá další, tentokrát zcela unikátní nástroj, který mi otevře nové kompoziční a interpretační možnosti. Třetím důvodem této cesty do Británie byl hudební nakladatel Kevin Bolton, který vydává moje noty, zvláště pro začátečníky a děti. Chce uceleně vydat školu mé kytarové techniky pro pět prstů.

Co vás přivedlo k charitativnímu koncertování?
Vracím, co mi bylo dáno. Když mne přivezli Rusové do Prahy, ujali se mne manželé Rakovi. Byl jsem těžce podvyživeny a můj zdravotní stav byl velmi vážný. Rakovi mi nikdy nic z toho nepřipomněli a po celý svůj život mi poskytovali oporu. Nechali mne nabít si nos, ale když zjistili, že mám výtvarné sklony, sehnali mi učitele. Když viděli, že to myslím smrtelně vážně s hudbou, zachovali se stejně a umožnili mi studium.

Víte už odkud vás Rusové skutečně přivezli?
Snad pocházím ze Žandova u Chustu. Má to pro mne další dimenzi: Nebýt dobrých lidí, a dokonce dobrých Rusů, tak jsem dneska třeba ani nebyl. Možná i to je jeden z důvodu, proč nezatracuju dnes pro změnu všechno ruské. Neodmítám ruskou kulturu, protože je ruská. Mám rád ruskou hudbu tak, jako kdykoli předtím. Nemůžu být "Američan" jen proto, že najednou je všechno americké jaksi v módě.

Vadí vám amerikanizace našeho života?
Vadí mi jakákoli "izace" - kolonizace, amerikanizace, rusizace. Vadilo mi, že ruštinu mně studovat nutili, ale zrovna tak mi vadí "S USA na věčné časy". Ale nic na světě nemá jen jednu stranu. Právě v téhle Americe se mi ohromně líbí pocit svobody. Vyvěrá z každé budovy, z každého chodníku. Svoboda tam už prostě je. Ale v Americe, v USA, mi stejná svoboda vadí. Je jí totiž tolik, že na ni člověk může i umřít. Je tam svým způsobem tolerováno všechno, máš-li dobrého právníka, za sebou ty správné lidi a máš-li peníze. Když to člověk vezme v Americe za správný konec, tak dokáže úplně všechno. Na druhé straně v Americe a všude tam, kde mají demokratické zřízení zažité, nemám pocit strachu, který mně občas posedá u nás. Cítím nad sebou jakéhosi velkého policajta, který tam chrání slušné lidi před lumpy. Tenhle pocit tady pořád ještě nemám, někdy to vypadá, jako by se tu dal zcela legalizovat zločin a naopak přečin potrestat i dlouholetým vězením. Mám trochu obavy, co přijde a na co si pořád ještě zaděláváme nedokonalou legislativou a třeba i výchovou.

Teď ve svátečních dnes se leckdo začíná rozteskňovat a s koncem roku chce výt lepší a lepší. Jste křesťan?
Já nevím, co je křesťan. To se mne moc ptáte. Je to ten, koho rodiče dali pokřtít, nebo člověk, vyznávající křesťanské ideály? To znamená křesťanství dokonale znát. Umět ho, dokonale mu rozumět. Nevyznávám žádnou víru, do níž bych už byl zakódován. Mám svůj vlastní systém, který se zřejmě křesťanským myšlenkám blíží, ale když si přečtu buddhistické texty, tak i ty jsou mi velice blízké. Ve východních filozofiích je mnoho pravdy, ale i moudrosti. Pravda může být i krutá, ale moudrost je - moudrá. To ostatně říká i Komenský: "Vrcholem rozumnosti je neříkat vždy pravdu, ale to co prospívá. Což však neznamená lhát."

Znamená to, že Komenský vás pořád "drží"?
Ono je to s ním jako s těmi vánočními svátky, kdy se najednou začíná mluvit o Bohu a lidské dobrotě až skoro přehnaně. V roce 1992, kdy u nás vrcholily oslavy 400. výročí Komenského narození, jsme se k němu znali, teď už nás zdaleka tolik nezajímá. Už je zase okleštěn na jakéhosi "učitele národa" a zapomíná se, že pedagogická činnost byla pro něho spíše vedlejší. Pro mne zůstal především myslitelem, člověkem, kterému šlo o to, jak tenhle podivný svět postavit na nohy. Aktuální je pořád, někdy bych ho doporučil našim politickým představitelům k přemýšlení. Říká třeba tohle: "Mluvíš-li, mluv k věci, jinak to bude zneužívání. Nemocný nehledá lékaře, který mluví, ale který léčí." Také třeba připomíná, že lidé nedovedou vládnout, protože se nedovedou ovládat. "Vládnout může jen ten, kdo ovládá sám sebe." To jsou pro mne myšlenky, které přesahují čas i prostor a rozuměli jim Maorové stejně jako Britové či Američané.

Text: Dana Šátavová ...






Štěpána Raka můžete sledovat také na Fb



Nahoru