Koncertní kytarista a skladatel ŠTĚPÁN RAK (1945), který byl loni jmenován docentem pražské AMU, patří nepochybně k nejvýraznějším osobnostem současné hudební scény, a to nejen domácí. Nejprve jsme se ho však zeptali na zítřejší charitativní koncert.
Od dvaceti hodin hrajete ve Španělském sále Pražského hradu. Co je to za vystoupení?
"Jde o autorský recitál, veškerý výtěžek z koncertu půjde na konto mentálně postižených dětí a mládeže. Vystoupení pořádá náchodská nadace Eldorado lidem, podílí se na něm několik sponzorů, bez kterých by to nešlo. Hostem druhé části recitálu bude Alfréd Strejček, se kterým předneseme třeba skladbu Pravda a lež od Vladimíra Vysockého. Zahraji také vzpomínku na Prahu, skladbu, kterou jsem premiérově uvedl v kanadské Ottawě v únoru 1990. Na ten koncert nikdy nezapomenu, protože se odehrál pro naše krajany za účasti prezidenta Václava Havla."
Na večer chystáte ještě několik hudebních překvapení, jako třeba cyklus tanců upravených pro koncertní kytaru, ale pokud vím, na repertoáru bude i vaše Hirošima.
"Blíží se padesáté výročí hirošimské tragédie, také mě bude zanedlouho padesát. Večer, o kterém mluvíme, bude víceméně rozverný, ale rád bych připomenul i vážnost situace. Spousta dětí se totiž narodila s nejrůznějšími defekty právě proto, že byla Hirošima, že byl Černobyl..."
Co nevidět uvede Česká televize váš medailon.
"Koncem února nebo začátkem března. Pořad natočila režisérka Simona Oktábcová, povídám v něm a hlavně hraji. S kamarády, jako jsou Alfréd Strejček, Jan a František Nedvědovi, trampové ze skupiny Červánek, koncertní kytarista a kolega z fakulty Milan Zelenka..."
Jak je to vůbec s vaší trampskou minulostí?
"Od té necouvám. Rád bych vzdal hold téhle muzice, protože se sám pořád k trampům počítám. Pro edici Niagara firmy Multisonic chystám kolekci trampských písniček v úpravě pro virtuózní kytaru. Tedy jakýsi dárek kamarádům trampům. Pro koncertní kytaru jsem si upravil trampskou klasiku, písničky jako Na břehu Niagary, Pampelišky, Letí šíp savanou, Japonečka, Ruty šuty Arizona, Bílé skály... Už se nemůžu dočkat, až bude deska na světě."
Text: Miloš Skalka, Dobrý večerník, 17.2.1994
