Štěpán Rak - světový kytarový virtuos.

Sedmdesátkou vše začíná! tvrdí jubilant Štěpán Rak

Rozhovor pro: www.nasenoviny.cz, Miloslav FRÝDL


Radotín - Neuvěřitelné sedmdesátiny slaví virtuosní kytarista, profesor hry na tento strunný nástroj, obyvatel Radotína Štěpán RAK. K jubileu si (mj.) nadělil slavnostní koncert na hradě Karlštejně. Ve čtvrtek 13. srpna jej spolu s ním v Rytířské síni hradu absolvovalo několik stovek jeho příznivců.

Jak se cítí Lev, kterým podle znamení jste, když dosáhne sedmdesáti let? Trochu jako spráskanej pes... Nicméně děkuji za každý nový den, za každé nové ráno, za každý úsměv, za každé klidné usínání...

Přimělo vás jubileum k nějakému bilancování, ohlížení se, přemýšlení o sobě? Jubileum bylo, je a bude jubileem, leč život ve své kontinuitě plyne bez ohledu na jakákoli jubilea dál. Měl jsem tendence chtít vše napěchovat do tohoto roku, jako kdyby pak už nebylo nic, ale záhy jsem pochopil, že sedmdesátkou všechno začíná!

Už jste se stačil probrat dary, nebo na to není čas? A kterého si případně ceníte nejvíc? Nejvíc si cením daru života a věku přiměřenému zdraví. Neméně tak si vážím daru přátelství, kamarádství a lásky, což jsou platidla nad všechny peníze a jiné věcné dary.

Čím vás potěšil první vnuk Vilém, o kterém jste mi vloni říkal, že vám dělá největší radost? Těší mne neustále, vším. Už třeba »jen« tím, když se na mne podívá a usměje...

Vy jste si naděloval i sám - k život- životnímu výročí jste připravil speciální narozeninový koncert na hradě Karlštejně. Byl ve srovnání s ostatními vašimi recitály něčím jiný? Od dětství až do dědství miluju pohádky. Tedy ne ty, co často vyprávějí politici, ale ty z mléka a strdí, ty od Boženy Němcové, J. K. Tyla, bratří Grimmů, Andersena a dalších pohádkářů. Složil jsem celovečerní cyklus s názvem CESTA DO POHÁDKY, který jsem s radostí uvedl právě na Karlštejně. Dokonce jednu z nich - Kamenný Kvítek - jsem hrál na unikátní kamennou kytaru Jana Řeřichy. Není to však jediný unikátní nástroj na koncertě. Můj host Jan Matěj představil originální kytaru z roku 1830, na níž zahrál své skvělé úpravy střípků mistrů.

Koncertů zvládáte velké množství - po republice i v zahraničí. Pořád vás tohle harcování baví, nebo už si říkáte: »Mám já tohle ještě vůbec zapotřebí!? « Tak to jsem si neřekl nikdy. Spíš mne zmáhá (jelikož nejsem automobilista), když se z takového Liberce trmácím vlaky třeba do Krnova. Říkal jsem si už párkrát, že si vysním, nebo raději od Andělíčků vyprosím, nějakého osobního šoféra, který by měl čas se mnou jezdit a navíc by ho to i bavilo...

Na které vystoupení z poslední doby vzpomínáte nejraději? To je těžké zodpovědět. Miluji každý zázrak, jemuž říkáme koncert. Síla hudby je nesmírná, což už věděl biblický král David, když směl hudbou léčit a uzdravovat. To je pro mne to pravé poslání hudby a nikdy předem nevíme, jestli se takový zázrak uskuteční v slovutné Wigmore Hall v Londýně, či při výchovném koncertu v tělocvičně v Dolních Počáplích.

Vždyť i ten zázrak nejsvětější - Ježíš Kristus - se nenarodil v honosném paláci, ale v jesličkách, ve chlévě! Na co se teď nejvíc těší čerstvý sedmdesátník, Lev, Štěpán Rak? Na další nová rána a klidná usínání.

A pak také na koncert 21.12. ve velkém sále pražské Lucerny, kam mi přijdou zazpívat a zahrát Soňa Červená, Hana Maciuchová, Kamila Moučková, Ondra Vetchý, Jaroslav Hutka, slavná violistka Jitka Hosprová, můj syn Matěj, soubory Hradišťan s Jiřím Pavlicou, Spirituál kvintet, Wihanovo kvarteto a Pražské kytarové kvarteto. Vše bude provázeno charismatickým slovem mého úžasného uměleckého souputníka Alfreda Strejčka. Všechny vás zvu!



Co charakterizuje Štěpána Raka?

Co podle vás charakterizuje Štěpána Raka? A co mu přejete k jubileu? Přesně tak jsme se zeptali lidí, kteří mají k fenomenálnímu kytaristovi opravdu hodně blízko.

Linda MAHELOVÁ, manažerka Štěpána Raka: Štěpána mi charakterizují tato slova: hledání, touha, laskavost, velkorysost, usilování, vidět a být viděn. Myslím, že umělci mají unikátní způsob vidění světa. Možná proto Štěpán všechno fotí a skoro vše touží hudebně vyjádřit prostřednictvím svých skladeb. Přeji Štěpánovi, aby se mu stále líbilo ve světě, který si vytváří svou vlastní optikou. Aby byl dále inspirován, naplněn radostí a životní pohodou.

Jan Matěj RAK, syn Štěpána Raka: Je dost těžké stručně a jednoduše odpovědět na takovou otázku. Můj pohled se časem dost mění. V dětství pro mne mělo jen malý význam, že táta je geniální muzikant, skladatel. Mnohem důležitější pro mne bylo, že si s námi hrál, bral nás na výlety a procházky a odpovídal nám na zvědavé otázky. Teď zas na ty otázky odpovídám svým dětem já a do popředí se tak dostávají jiné věci. Třeba ta muzika. Snažit se od něho učit je jako učit se podle slovníku: na kterékoli stránce je mnoho nového a zajímavého, ale naučit se to všechno nelze. A i kdyby se člověk naučil celý ten slovník nazpaměť, o smyslu, řádu a možnostech toho jazyka se dozví pramálo. Kdyby si s námi tenkrát nebyl hrál, asi by mne ta jeho muzika dnes tolik nezajímala. Možná vůbec.

Karel HANZLÍK, starosta Radotína: Štěpána Raka znám dlouho. Jeho adoptivní matka Marie byla sestrou mého dědy Františka Spilky. Já jsem ji coby malý chlapec často navštěvoval a byl tak v kontaktu i se Štěpánem. Už tehdy jsem intenzivně registroval jeho kreativní schopnosti - vedle hudby i krásně maloval a fotil. Nesmírně si ho vážím po profesní stránce, významným způsobem zpopularizoval po celém světě vážnou hudbu hranou na klasickou kytaru. Vážím si ho ale i jako člověka, který má neobyčejně intenzivní vztah k Radotínu a k lidem, kteří zde žijí či žili. Jeho lokální patriotismus je příkladný a pro mnohé z nás velice motivující. Co však na Štěpánovi nejvíce obdivuji a uznávám, je skutečnost, že i přes jeho mezinárodní věhlas zůstává skromným a přátelským člověkem. K jubileu mu přeji stálou životní pohodu a zdraví, tvůrčí invenci a mnoho a mnoho posluchačů, kterým hrou na kytaru bude rozdávat radost.

originál článek na:
http://www.nasenoviny.net/index.php?idc=4391&own=l