Štěpán Rak - světový kytarový virtuos.

Poprvé jsme se viděli těsně před koncertem. Soustřeďoval se pojídáním borůvkových knedlíků a uvítal mě otázkou, v jakém znamení zvěrokruhu jsem narozená. Při druhém setkání si objednal kung-pao ze sójového masa a prohlásil, že on je Lev.

Kromě Lva je Štěpán Rak (49) světově uznávaným kytaristou, skladatelem, docentem na pražské Akademii a vegetariánem. Někteří jasnovidci tvrdí, že v jednom ze svých minulých životů byl Janem Ámosem Komenským, popřípadě jeho synem...

Léta uváděl Rak na koncertech nejdříve klasický kytarový repertoár a teprve jako dezert nabízel své vlastní skladby, zcela odlišné od běžné produkce. "Když jsem si uvědomil, že publikum přijímá mou tvorbu kladně, pochopil jsem, že to je cesta, kterou mám jít dál," říká. Sám si nejvíce cení svých skladeb Hirošima, Černobyl, První láska, Vivat Comenius a Terra Australis. Jsou to skladby, které vyžadují speciální interpretaci a techniku, na nichž Rak pracuje dlouhé roky. Kdyby je chtěl zahrát někdo stejně, musel by se to nejen spoustu času učit, ale především projít stejnou cestu osudu. A to není možné.

"Uvědomuji si cenu života i cenu každého okamžiku. Komenský říká: ,Musíš mít smrt stále před očima´ a já k tomu dodávám: Ne jako strašák, ale vědomí toho, že kterýkoliv okamžik může být tím posledním. Proto musím udělat maximum pro druhé, pro dobro tohoto světa, alespoň takovou troškou, jakou jsem schopen přispět."

Terra Australis

"Když jsem byl poprvé v Austrálii a slyšel vyprávět o Darwinu a Tracy, pochopil jsem, co je síla osudu." Tracy, tohle krásné dívčí jméno, dostal jeden z nejstrašnějších cyklónů, který kdy řádil v historii lidstva. Před dvaceti lety, přesně na štědrý večer, zničil australské město Darwin, tehdy čítající 70 000 obyvatel. Z velkých těžkých kolejnic nadělala Tracy klubíčko drátů, vysokánské budovy vyrvala ze země a mrštila jimi do moře, lodě rozmlátila o pobřeží. A lidé?! Když jsem mluvil s těmi, kterým se podařilo z hrůzného pekla uprchnout a kteří řádění cyklonu přežili, ale ztratili při něm své blízké nebo veškerý svůj majetek, ptal jsem se jich, jak se s tím mohli vyrovnat. A oni mi odpovídali: ,My to bereme tak, že jednou za čas přijde pan vrchní a zinkasuje nás za náš úžasný a báječný život tady v Austrálii.´ Když mi tohle říkali, už v té chvíli jsem v duchu slyšel první tóny své nové skladby."

Terra Australis je 100 minut trvající, a tudíž nejdelší skladba v historii kytary. Tracy je název její třetí věty. Poprvé zazněla v Rakově podání v australském Darwinu. "Když jsem ji tam hrál, třásly se stěny a lidé plakali," vzpomíná.

Uluru

"Miluji Austrálii, tak jako miluji celou jižní polokouli. Snad proto, že je tam jiné nebe než u nás na severní polokouli. Snad proto, že se mi splnil jeden z mých největších snů a dostal jsem se na horu Uluru. Australané říkají, že kdo přijde k Uluru, stane se jiným člověkem. V mém případě tomu tak skutečně bylo. Když jsem před tímto monolitem stanul, chápal jsem věci kolem sebe najednou úplně jinak."

Možná i díky tomu, že člověk musí nejdřív urazit 2000 km pouští, aby se k hoře dostal, možná i proto, že je svědkem zázraku, jak Uluru, stojící uprostřed nekonečné poště, mění během dne barvy od červené přes černou, modrou, fialovou, hnědou, zelenou a znovu k červené, možná i proto, že jsou na ní úžasné kresby přes 40 000 let staré.

"Turisté nevěří, že když si odnesou z Uluru byť jen jediný kamínek, přinese jim to neštěstí a pak ten kamínek v zoufalých dopisech posílají zpátky do Austrálie... Když u Uluru stojíte, prostě si najednou uvědomíte, jak je člověk malý, nepatrný, uvědomíte si vlastní sounáležitost s celým vesmírem a poznáte, že to musíte zvěstovat všem dalším, kteří ještě bloudí."

Kouzelná kytara

Po jednom Rakově koncertu ve Spojených státech ho navštívila Čechoameričanka Terry Pekárková a řekla mu, že se rozhodla darovat mu takový nástroj, jaký si jen bude přát. "A tak jsem si přál... Měl jsem předtím to štěstí, že mi přátelé umožnili setkání s Australanem Gregem Smallmenem a velmi jsme se sblížili." Smallmen žije uprostřed australského deštného pralesa, uvnitř jeho domu vyvěrá potok a roste strom, nemá tam telefon a dokonce ani elektřinu. Má pouze lásku ke své ženě, k přírodě a ke svým kytarám, které vyrábí. Tajemství a kouzlo jeho kytar spočívají mimo jiné v tom, že používá pro vrchní desku nástroje druhořadý až třetiřadý cedr, který se v Kalifornii používá jako vystýlací materiál do zásilek, tedy paradoxně dřevo velice špatné, ale s neuvěřitelnými rezonančními vlastnostmi, takže tato vrchní deska, tenká jako papír, funguje jako reproduktor. Posluchači se proto často na Rakových koncertech mylně domnívají, že používá nějakého zesilovače.

"Na Gregovy unikátní kytary čekají i velcí světoví kytaristé běžně 11 let. Ale pro mne ji udělal hned a paní Pekárková, jak slíbila, tak i učinila. Mám tak nesmírně krásný a ušlechtilý nástroj, darovaný nesmírně krásnou a ušlechtilou osobou. Jsem nepraktický při uzavírání smluv, a tím přicházím často o hodně peněz. Na druhé straně, a zdá se mi to logické, zase dostávám. Kolik koncertů bych musel zahrát, abych si na kytaru od Grega Smallmena vydělal! Ale asi právě proto, že jsem jich tolik uspořádal benefičně, jsem tu kouzelnou kytaru dostal darem. Věřím, že když člověk dává, tak i dostává. Čím víc daruje, tím víc dostane."

Vivat Comenius

"V roce 1987 za mnou přišel herec Alfred Strejček, řekl mi, že má v úmyslu připravit komponovaný pořad slova a hudby věnovaný Komenskému, a zeptal se mě, zda bych na to neměl chuť. A já bez váhání odpověděl, že to je projekt, na který čekám celý život. Byl jsem naprosto okouzlen textem Komenského Obecné porady o nápravě věcí lidských a zjistil jsem, že spousta mých skladeb, které jsem před mnoha a mnoha lety zkomponoval, jako by čekala na tuto chvíli. Otevřela se magická vrátka času a tyto skladby se hlásily do projektu Komenský."

Vznikl pořad Vivat Comenius a s ním Rak se Strejčkem objeli téměř celý svět. Strejček se naučil verzi českou, anglickou, německou a latinskou, připravuje se ještě finská, francouzská a italská. Na koncertech v Austrálii, Africe, Americe a Evropě se jim dostalo ovací publika vestoje, největší dík, jaký může obecenstvo umělcům projevit.

Porada ztracená a nalezená

Komenského osud kytaristu Raka vždycky dojímal a zároveň ho dráždil úhel pohledu, do něhož byl Komenský vtěsnán. Fascinující filosof, teolog, básník a jeden z posledních skutečně všestranných lidí novověku se scvrkl na "učitele národů".

Jan Ámos Komenský dal ke svému smrtelnému loži povolat přítele Kristiana Nigrína a svého jediného syna Daniela a jeho poslední vůle zněla, aby podle jeho rukopisu Obecnou poradu rozšiřovali všem národům světa v jejich mateřských jazycích, protože věřil, že jde o jho stěžejní dílo. I když i tohle dílo mu v polském Lešně shořelo a on na něm musel znovu pracovat právě až do konce života...

Rukopis se pak na 250 let ztratil a byl nalezen až v roce 1935 v archívu sirotčince v německém městě Halle. Dalo nesmírnou práci dát rukopis vůbec dohromady. V originální verzi - tedy v latině - proto Porada mohla vyjít tiskem až v roce 1966. V češtině poprvé vyšla kompletně až v roce 1992, a to jedině díky několika sponzorům, mezi nimiž samozřejmě nechybí jméno Štěpána Raka, jenž tak pomáhá naplnit poslední vůli komenského.

"V 70. letech jsem se poprvé setkal s lidmi jasnovidci, já jim raději říkám lidé s třetím okem, kteří mi začali říkat, že jsem reinkarnovaný Jan Ámos Komenský nebo jeho syn.

Ano, věřím v posmrtný život a reinkarnace, tedy přecházení lidské duše z jednoho hmotného těla do druhého. Představa, že by tenhle život byl jediný a konečný, je natolik skličující, že jí prostě nemohu uvěřit. Byla by krajně nespravedlivá vůči těm nevinným, kteří, aniž okusili život, odcházejí ještě dřív, než si stačí uvědomit sama sebe, ať už zemřeli v prenatálním stavu, nebo jako děti. Byl-li by tento život jediný, odešli by nepoznáni a sami bez poznání. To je pro mě hrozná představa. Stejně tak když se dívám na vývoj světa, na logiku historických epoch, věčné návraty, dává mi to jistotu kontinuity našich životů, řešení v další generaci toho, co nebylo vyřešeno v generaci minulé."

Zajištěná nesmrtelnost

Štěpán Rak podal u Mezinárodní astronomické společnosti návrh, aby jedna hvězda na nebi byla pojmenována po Komenském. Společnost návrh zvážila, poté přijala. Rak sáhl do peněženky. Jména se totiž kupují. Od roku 1993 nese jedna hvězda v souhvězdí Hadonoše jméno Comenius. Štěpán Rak je šťastný.

Text: Vladimíra Štěpánková, Magazín RP, 17.12.1994