Množství Rakových skladeb odpovídá emocionálnímu přetlaku, který z něj neustále prýští. Kromě „volné tvorby“ má na svém kontě 23 hudebně literárních projektů, vytvořených spolu s jeho alter ego, recitátorem Alfrédem Strejčkem. Zejména s Vivat Carolus Quartus a Vivat Comenius projeli 33 zemí čtyř světadílů. Kromě mimořádného charismatu obou umělců je jejich silou vzájemná dokonalá propojenost a obrovská neomylná paměť obou, díky níž mohou komunikovat s publikem bez bariéry pultů. Strejček se naučil tyto dva projekty v pěti řečech
a jeho nezaměnitelný hlas a dikce by vytvořily shakespearovské drama i ze čtení telefonního seznamu. Navíc ovládá zobcovou flétnu a několik bicích nástrojů, které spoluvytvářejí renesanční, magicky uhrančivou atmosféru každého představení.
Tak tomu bylo i na středečním koncertě. Jak upozornil Strejček ve svém nádherném prologu, když začne Štěpán Rak hrát, ponoří se totálně do hudby, vyjadřované kytarou, a v nejvypjatějších okamžicích k ní přidává svůj zvučný, hluboký hlas, případně pískání. Vše v intonačně dokonalé symbióze se záplavou zvuků, řinoucích se z jeho nástroje.
Ať jsou to hudební pohádky, jako Alenka v říši divů, Malá mořská víla či Gulliver mezi obry, Rakova hudba nemaluje, ale vystihuje vnitřní podstatu každého příběhu, se snahou podtrhnout humanistické poselství a nenásilné vítězství lásky. Je obdivuhodné, jak autor nachází stále nové vyjadřovací možnosti kytary, takže posluchač nemá dojem stereotypu, ale je neustále překvapován dosud neslyšenými zvuky.
V druhé půli koncertu vystoupili s Rakovými skladbami hosté ze Slovenska, Mexika, HAMU a syn Jan-Matěj Rak, úspěšně pokračující
v otcových kreativních šlépějích. Patrně největší dojem zanechala skladba Voces de Profundis v provedení Mexičana Miguela Rangela, který přijel do Prahy dopsat svou dizertaci o tvorbě Štěpána Raka. Autor v této hudební fantazii používá nezvyklé kytarové techniky, jako hraní s pomocí lžičky nebo překvapivé využívání flažoletů. Tyto techniky mu umožňují například vzdálit od sebe dvě současně probíhající pásma o 2 oktávy, což je v horním registru zvuk zdánlivě mimo fyzikální možnosti kytary, proveditelný právě jen s pomocí lžičky. Všechny použité technické prostředky ale slouží vždy jedinému cíli: předat atmosféru inspirace literárními útvary v co nejpůsobivější hudebně výrazové podobě.
Nestává se často, aby publikum vydrželo v napětí poslouchat tvorbu jednoho autora. Rakovi se to povedlo, díky interpretaci své i svých hostů, takže večer skončil zaslouženými standing ovations.
Světoznámý novozélandský kritik John Botton napsal o Štěpánu Rakovi: „Ve světě klasické kytary jsou špatní kytaristé, dobří kytaristé, excelentní kytaristé a – Štěpán Rak.“ Středeční večer byl jakousi ochutnávkou toho, co čeká publikum 21. 12. 2015 ve Velkém sále Lucerny. Kéž by se hojné publikum přišlo pokochat naším nejlepším skladatelem a interpretem kytary, jehož skladby jsou už dnes nedílnou součástí světového kytarového repertoáru. Nenechte si ujít!
Text: Ivan Štraus (casopisharmonie.cz)
Psáno pro časopis Harmonie. Vyšlo 15. 10. 2015
