ANTONÍN PELÍŠEK - Potřebujeme spíš pohladit, říká Štěpán Rak
Skladbu Černobyl a Píseň pro sakuru kytarový virtuos Štěpán Rak v Českých Budějovicích nezahrál. Přestože benefiční koncert uspořádali organizátoři na památku výročí katastrof jaderných elektráren.
ČESKÉ BUDĚJOVICE/Kytarou vyjádří vše. Třeba i vůni čaje nebo poležení v létě na rozkvetlé louce. Posluchačům v českobudějovickém klubu Horká Vana to předvedl v sobotu 9. března kytarový virtuos Štěpán Rak.
Zahrál před do posledního místa zaplněným sálem, na pozvání pořadatelů Jihočeských matek a Diecézní charity. Výtěžek ze vstupného jde na podporu nemocných dětí z oblasti kolem běloruského Černobylu, kterou před 27 lety zdevastovala havárie jaderné elektrárny. Navíc 11. března tomu byly dva roky, co si jadernou havárii u Fukušimi prožilo i Japonsko.
Skladby o čaji
"I když byly na programu, skladby na památku katastrof mi nějak nezapadly do dnešního repertoáru a nálady posluchačů. Sakura je dlouhá a dramatická. Myslím si, že v politické i ekonomické situaci, ve které jsme, je potřeba spíš lidi hladit a těšit, než šokovat. Šoků je až dost," vysvětlil na závěr Rak.
Ačkoliv zvolil spíš jemný repertoár od španělských rytmů až po vlastní skladby inspirované třeba japonským jasmínovým čajem nebo vůní rozkvetlé trávy, k atomovým projektům, jež selhaly a zabíjely, má hodně blízko.
"Když jsem byl před lety v Japonsku, tak jsem u Fukušimi koncertoval. Japonsko je nádherné, milí lidé. Měl jsem koncert skoro před elektrárnou. Dolehl na mě takový divný pocit, když jsem viděl, jak blízko je moře. Cítil jsem obavy. Víte, trochu se zabývám duchovními věcmi, trochu astrologií a numeralogií. Když jsem si pak počítal ty hvězdičky, napsal jsem už rok před havárií do několika časopisů, že se obávám 11. března velkého zemětřesení a pohromy z moře. A v ten den přišlo tsunami," bilancuje Štěpán Rak, který s kytarou projel celý svět.
Ještě silnější osobní zážitek má kolem černobylské elektrárny. Na nemoc z ozáření zemřel jeho přítel, student a kytarista Denis Asimovič. "Byl těžce nemocný a nakonec oslepl," poznamenal. Dnes učí na Akademii Múzických Umění v Praze jiného běloruského nadějného studenta Nikitu Kraina.
Píseň pro Pavla Malhockého
Muž se šestistrunnou španělkou s bílými vousy prožil za 68 let přímo románový příběh. V roce 1945 ho přivezli jako mimino do Prahy na tanku sovětští vojáci, jeho matku důstojnici Rudé armády odveleli bez možnosti návratu na Ukrajinu. Dítě vychovali a adoptovali čeští manželé. O svém původu se dověděl až v šedesátých letech, před pěti lety se mu podařilo na Ukrajině dohledat příbuzné, bratra Voloďu. S matkou se mohl setkat už jen symbolicky. Zahrál nad jejím hrobem.
Celý život studoval a učil hru na kytaru. Vypracoval se k neuvěřitelné technice, která nemá obdoby. V Horké Vaně například předvedl španělskou skladbu, kterou normálně hrají čtyři kytaristé. Rak dokázal vyloudit sóla, basu i doprovod sám.
Začátkem osmdesátých let dokonce krátce učil na Pedagogické fakultě v Budějovicích.
"Zrovna se tady otvíral obor hra na kytaru, vlastně jsem ho zahajoval. Učil jsem třeba Hynka Kmoníčka, velvyslance a dnes poradce prezidenta, Zbyňka Mikoláše, který dělal dlouhá léta v rozhlase. Spolupracoval jsem s krumlovským hudebním festivalem. V roce 1982 jsem přešel do Prahy na Akademii Múzických Umění," vzpomíná na Budějovice.
Překvapením programu bylo neplánované vystoupení jeho studentky Pavlíny Malhocké, dcery tragicky zemřelého hudebníka a skladatele Pavla Malhockého. Právě jemu věnoval Rak v sobotu jednu ze skladeb.
"Pavla jsem dobře znal. Oba jsme byli studenti profesora Štěpána Urbana. Byli jsme si strašně blízcí. Pavel se tenkrát hodně zajímal o staré skladby, slibovali jsme si, že jedou vystoupíme spolu, ale nevyšlo to. Proto jsem mu zahrál dnes alespoň tady."
Jaderné katastrofy mají přitom v životě Raka velké odezvy. Narodil se 8. srpna 1945, dva dny po svržení atomové bomby na Hirošimu. Už 9. srpna pak zničila atomová bomba Nagasaki. "Proto jsem napsal skladbu Hirošima, která získala cenu v celostátní soutěži v roce 1975," zdůvodnil.
Sakuru zahrál v březnu 2011
Vzpomíná na atmosféru, když poprvé představil obecenstvu skladbu Černobyl.
"Bylo to brzy po havárii a v Charkově. Když jsem dohrál, dlouhé tři minuty následovalo ticho. Pak se lidé zvedli, plakali a začali mě objímat. Poprvé v životě jsem byl svědkem, jak dva a půl tisíce lidí pláče," říká s dojetím.
Hrál na Sibiři, v rozvalinách školy přepadené teroristy v kavkazském Beslanu, kde předvedl skladbu Květy pro Beslan na památku dětských obětí. Koncertoval v Číně, v Mexiku. Působil jako učitel ve Finsku.
Podle něj je hudba vlastně mezinárodní řeč. Dokonce pořádá kurzy kytaroterapie. "Všichni potřebujeme mluvit o svých pocitech, hudba to dokáže dokonale," tvrdí.
Sakuru pak poprvé zahrál v kostele církve evangelické ve Střešovicích 31. března 2011. Štěpán Rak chce věřit, že žádnou podobnou skladbu už nesloží. "Nejraději mám vůni čaje a vzpomínky na babičku. S kamarádem jsme lehali do trávy na její louce, poslouchali koncert hmyzu a dívali se na oblaka," zasnil se hudebník.
