Štěpán Rak - světový kytarový virtuos.

Náš bezesporu nejlepší skladatel, kytarista doc. Štěpán Rak vyučuje na Hudební akademii múzických umění v Praze. Je rodákem z Radotína a zároveň šťastným majitelem jedné z nejskvělejších kytar světa.

Četl jste někdy Vlastu?
Ne. Ani tak nečetl, jako spíš prohlížel. Všechny ženské a dívčí časopisy mě totiž lákají především vizuálně. Bude to zřejmě tím, že se mi stále ještě ženy nepřestaly líbit. Navíc, Vlasta je krásné české jméno a ihned ve mě vzbudí představu Starých pověstí českých. Slyším čarovnou Trojanovu hudbu a vidím neopakovatelné kouzlo trnkových loutek. Vlasta mi vždy imponovala, i když přiznávám, že si umím představit lepší trávení času v přítomnosti žen a dívek, než být jako Ctirad lámán kolem. Ale teď vážně. Časopis Vlasta jsem několikrát dokonce i četl a hádejte kde.

Kde?
U holiče, respektive u holičky. Neumím si kromě zkoušení obleku u krejčího představit šílenější nudu, nežli je čekání, až dojde i na mou hlavu. Paní holička však nabízela zajímavý výběr tisku - Dikobraz, Rudé právo a Vlastu. Z Dikobrazu mi bylo spíš smutno, V Rudém právu jsem naopak viděl jenom samé rozesmáté tváře, takže nakonec zbyla Vlasta. Tam byly aspoň pěkné holky. Občas jsem dočetl i článek do konce. A dokonce se mi i líbil. Takže Vlasta vyhrála na plné čáře. V kádrovém dotazníku jsem zřejmě musel mít - má kladný vztah k Vlastě.

Jaký je vůbec Váš vztah k ženám?
Vždycky jsem chtěl porozumět závěru Goethova Fausta "a proto spějme stále výš k věčnému ženství blíž a blíž!". I když nepodezřívám autora, že by snad kdy mohl být vášnivým čtenářem Vlasty. Přesto je mi jasné, jak silně prožívá ženství jako symbol věčného plození, věčného života. Můj vztah k něžnému pohlaví je silně ovlivněn tím, že jsem právě onu ženu, jež mi dala život, nikdy nepoznal. Ujala se mne však jiná, a ta se stala mou maminkou. Onou pravou českou mámou s dobrými buchtami a zdravým selským rozumem. Dala mi vše a ještě o kus víc. Dokázala se stát opravdu tou, která mi dala život. Ale ve mně přesto zůstává jakési prázdné místo, prázdná stránka citového deníku. A co je horší, stránka úvodní. Cítím cosi jako věčnou touhu po matčině pomyslném prvním objetí a prvním životodárném polibku. Žena je motiv mého života. Vše, co jsem dosud složil, k ní má nějaký vztah. Ať už k ženě konkrétní či symbolu. Její tragédií jsou dokonce ovlivněny takové skladby, jako Hirošima a Voces de profundis podle Hitchcockova románu Psycha. Vždy jde o ženu, protože ona je život a muž je jenom jeho zahradníkem. Zvlášť silně mě dojímají dramatické osudy např. Johanky z Arku či svaté Kateřiny. Ani kruté osudy čarodějnic mi nejsou lhostejné. Zkrátka jsem romantik a miluji drama. Nadšeně však mám rád pohádky. Zvláště ty, v nichž jsou v nebezpečí nějaké princezny. Vždy je spolu s nějakými Bajaji vášnivě zachraňuji. Život bez ženy je asi totéž, jako řeka bez vody.

Vy jste úplný básník.
Nejste sama, kdo neví, že již před mnoha "staletími" jsem psal básně, písně a balady jako například cyklus Znamení zvěrokruhu, či písně Otevřte brány. Společně s ostatními členy skupiny Šafrán jsme, ještě před úplným zákazem naší činnosti, vystoupili v roce 1971 na folkovém festivalu v Lucerně. Možná, že si už ani lidé nepamatují na naše společné koncerty s Jardou Hutkou a snad ani nevědí, že nás spojuje i společná tvorba, jako třeba písně Cizinci, Litvínov a další.

Jestlipak si ještě dnes jako docent HAMU tuto hudbu zahrajete?
Nejen po dvaceti letech, ale vlastně již v době hluboké normalizace jsem zpíval svoje písničky a balady v různých studentských klubech. V loňském i předloňském roce jsem také vystoupil v Portě, a to nejen sólově, ale i společně s člověkem, kterého si nesmírně vážím - s Pepou Nosem. Spolu jsme také natočili desku s názvem Člověk. Je to vlastně studio-live, která by měla vyjít letos před vánocemi u Multisonicu. Autorem všech písní je Pepa a má role spočívá v tom, že k daným písním a na místě improvizuji na klasickou kytaru. Písně Pepy Nose nejsou jen samé legrácky, ale i věci k hlubokému zamyšlení. Mezi ty patří písně Člověk nebo Vždyť ty už vlastně všechno máš. Tato spolupráce mě fascinuje, a kdykoli to vyjde, strašně rád s Pepou vystupuji. Kromě toho bych se chtěl vrátit i ke své vlastní tvorbě a natočit desku svých písní a balad na ZNAMENÍ ZVĚROKRUHU. Bude to sice téměř po čtvrtstoletí, ale na druhou stranu doufám, že mi to snad nikdo nezakáže.

Chcete tím říct, že vám snad někdo něco zakazoval?
Nikoliv, právě naopak, spíše nedovolil.

V jakém smyslu?
Podíváte-li se pozorně do katalogu mých sólových titulů u renomovaných firem jako jsou Panton a Supraphon, jistě si na otázku odpovíte sama.

A jak si vlastně u nás člověk může zakoupit nějakou vaši nahrávku? Vždyť ve světě máte, pokud vím, sedm sólových autorských desek.
Je to paradox, ale představte si, že má první sólová autorská deska se na náš trh dostala z valutové ciziny. V tomto případě od anglické firmy Chandos. Můžete ji zakoupit třeba v Albatrosu na Národní třídě.

Jaký má název?
REMEMBRING PRAGUE, neboť jsem při svých častých koncertních toulkách světem nostalgicky vzpomínal na to, jak by bylo príma si také častěji zahrát v Praze. Jsem téměř posedlý touhou vandrovat od města k městu, od vesnice k vesnici a hrát lidem doma.

O tom, že "posedlost" mistra Raka vede zřejmě správným směrem, svědčí častá a dlouhodobá turné po nejvzdálenějších místech světa, jakož i nadšené kritiky z pera nejváženějších hudebních vědců. Za všechny uveďme alespoň úvodní větu jedné z nich - "Ve světě klasické kytary existují špatní kytaristé, dobří kytaristé, výteční kytaristé a Štěpán Rak" (světoznámý kritik John Button v listu The Dominion, Wellington, Nový Zéland, 23. ledna 1992). Tím víc je s podivem, že na domácí scéně se s jeho jménem tak často nesetkáváme.

Ale máte nějakého strejčka, který by vám pomohl?
Vlastně mám! Alfréda! On to totiž není jen tak obyčejný strejček, ale je to Alfréd Strejček.

Aha, máte na mysli váš společný pořad Vivat Comenius.
Ano, ale nejen ten. Alfréd je nejen vynikající herec, ale i skvělý muzikant. Hraje na "x" nástrojů. Dobře zpívá a vůbec je fajn. Spolupráce s ním je radost.

Existuje nějaká nahrávka vašeho pořadu?
Kromě televizního zpracování kvartetní verze (té, v které nevystupuji) jsme se díky nepříliš velkému zájmu Supraphonu vlastně nedobrovolně stali podnikateli a vydali nahrávku Vivat Comenius vlastním nákladem.

Lze ji někde sehnat?
Například v knihkupectví Kalich nebo v BS Elektrocentru Radotín. Dokonce jsme s velkým deficitem vydali anglickou a německou verzi.

A co na to ženy, vaše a pana Strejčka?
Na to se jich raději neptejte, už si toho s námi užily a ještě asi užijí dost. Jen doufám, že neskončíme jako ten Ctirad. Ale vzhledem k tomu, že ani jedna z nich není Vlasta, a obě jsou skvělými manželkami, můžeme být bez obav.

Tak, a tím se dostáváme znovu k Vlastě. Co byste jí na závěr popřál?
Co možná nejméně dívčích válek a co možná nejvíce čtenářek. Ale ty už samozřejmě má, takže vlastně nosím dříví do lesa.

Text: Romana Semerádová, VLASTA 46/1992